Daňově uznatelné pracovní oblečení může být i pronajaté

Podmínky pro uznání pracovního oblečení

Rozhodujícím předpokladem je to, že se musí jednat o klasické pracovní oblečení. Pro správce daně se jedná o takové oděvy, které se vztahují přímo k zaměstnání. Jsou výhradně používány pro účely podnikání a výkon profese. Patří mezi ně například odolné kalhoty pro instalatéry nebo rondon pro šéfkuchaře. V sektoru služeb nestojí tolik v popředí ochranný význam pracovního oblečení, ale zastupování firmy a reprezentativní funkce. Jednotné kostýmy a obleky, jako například halenky a košile s firemním logem jsou finančním úřadem také uznávány jako podnikové výdaje, pokud je ovšem vyloučeno jejich soukromé využívání. V případě pochybností je vhodné poradit se s daňovým poradcem nebo finančním úřadem.

Pracovní oděvy můžete odečíst z daní

Příspěvek na pracovní oblečení je včetně jeho údržby daňově uznatelný výdaj. Nehraje při tom žádnou roli, zda je textilní vybavení zaměstnancům pouze zapůjčeno nebo je jejich majetkem. Pokud se zaměstnanci a zaměstnankyně o daňově uznatelné pracovní oděvy postarají sami, mohou si náklady, stejně jako je tomu v případě zaměstnavatele, odečíst z daní.

Daně a „ošatné“

Pokud se zaměstnavatel rozhodne pro svou společnost pronajmout daňově uznatelné pracovní oděvy, nemá to žádný vliv na daň z přidané hodnoty. Předpokladem je, že oblečení dostávají zaměstnanci zdarma. Pokud ovšem zaměstnavatel ze mzdy svých zaměstnanců ponechá vždy určitou částku jako příspěvek na ošacení, tzv. „ošatné“, aby tak zcela nebo částečně pokryl náklady na pronájem, představuje tento obnos u zaměstnavatele příjem, který podléhá odvodům.